Bez kopyt není koně Část 8.: Separace kopytní stěny aneb rádo by sukně?

Dnes se podíváme na další kopytní problém, který sice není sám o sobě nějak hrůzostrašný, přesto s ním bojuje – a mnohdy neúspěšně – mnoho majitelů koní. A bohužel, jak hned uvidíte, může být tento problém, naoko neškodný, pro koně dost bolestivý a může „spustit“ koloběh docela závažných nemocí. Ano, jedná se o separaci kopytní stěny, chcete-li i tzv. „sukně“.

Fotografie:

Zpět k anatomii kopyta

Připomeňme si, že rohové kopytní pouzdro, nebo tedy jeho část zvaná „kopytní stěna“, odpovídá anatomicky lidskému nehtu na prostředníku. Skládá se ze tří hlavních vrstev:

1. vnější měkké glazury, která má udržovat přiměřeně vlhkou korunku,

2. vrstvy ochranné, která je tou „nejviditelnější“, asi 1 cm silnou „slupkou“ tvořenou rohovými rourkami a mezirourkovou rohovinou. Rourky vyrůstají z papil korunky, jdou navzájem téměř rovnoběžně od korunky dolů po nosný okraj a jejich hlavním úkolem je mechanicky chránit kopyto před vnějšími silami působícími ze strany i zdola při došlápnutí na zem. Vnitřní část této vrstvy je vždy nepigmentovaná (v současné době se začíná v různých neoficiálních českých textech objevovat i její název „vodní čára“ – z anglického water line – , který však v anatomických učebnicích nenajdete). Její rourky jdou strměji od korunky dolů ve srovnání s vnější, obvykle pigmentovanou rohovinou ochranné vrstvy stěny, které jsou trochu více zešikma. Právě tato nepigmentovaná část stěny je nejodolnější vůči silám působícím zdola nahoru při došlápnutí kopyta na zem. Obě dvě části ochranné vrstvy kopytní stěny jsou kvůli rozdílnému úhlu i tvaru rourek navzájem spojené trochu slaběji.

3. Poslední vrstvou kopytní stěny je spojovací vrstva, skládající se z rohových lístků podobných lístkům na spodní straně kloboučku mnoha hub. Tyto lístky zapadají jako 3D zip do lístků škáry vyrůstající z kopytní kosti. Tato vrstva je velmi důležitým závěsem, díky ní kopytní kost visí z kopytní stěny a nesedí celou svojí váhou na chodidle. (Pro detailní názornost struktury kopytní stěny odkazuji na obr. 5 z prvního dílu tohoto seriálu, průřez kopytem uvádím i na obr. 1 v tomto dílu.)

Nepigmentovaná část ochranné vrstvy a lístková spojovací vrstva se při pohledu zespoda jeví jako bílá čára obkreslující kopytní chodidlo. Přesto se pojem „bílá čára“ často připisuje pouze lístkové spojovací vrstvě. Hned uvidíte, proč se o této nejednotnosti v pojmech zmiňuji.

Protože jednotlivé vrstvy kopytní stěny jsou navzájem spojené a stejně tak pevně je spojená kopytní stěna s kopytní kostí, lze říct, že u zdravého a vyváženého kopyta kopíruje tvar kopytní stěny tvar přední a bočních ploch kopytní kosti (v oblasti čtvrtí a patek i tvar kopytních chrupavek, která jsou vlastně pokračováním kopytní kosti, opět odkazuji na první díl seriálu). Správně má proto být kopytní stěna po celém svém průběhu od korunky až po zem rovná. Pokud tomu tak není, může to mít dvě příčiny: buď není rovná ani kopytní kost, nebo – výrazně častěji – se někde kopytní stěna od kopytní kosti odchlípila – došlo k její separaci.

Když kopytní stěna není rovná

Nejčastěji se stane, že kopytní stěna se od kopytní kosti „odchlípí“ v dolní část a prohne se ven, jako zvon (obr. 2). Opět neoficiálně se tomu říká „sukně“. Ta může být různě výrazná a zasahovat různě vysoko, v nejhorším případě až ke korunce. Častou příčinou bývá nadměrně dlouhá kopytní stěna, ať už se jedná o přerostlá kopyta (bosá i okovaná) nebo kopyta nepravidelně se opotřebovávající či o špatně provedený trim. Ve tvrdém a suchém prostředí by se přerostlá stěna dříve nebo později vylomila a zaoblila do „mustang rollu“; pokud se však kůň pohybuje po měkčím povrchu, dlouhá stěna je při každém kroku více a více páčená ven, lístková spojovací vrstva se roztahuje nebo se úplně rozevře jako zip. Můžete si představit, že vám někdo páčí dlouhý nehet … Bolí to? Koně taky! Čím je stěna delší, tím větší páčivé síly na ni působí, tím více se odchlipuje od kopytní kosti, tím je spojení s kopytní kostí slabší, tím snadněji se dále odchlipuje … atd. atd., kruh, provázený bolestí, se uzavírá. Na separaci kopytní stěny je totiž nepříjemné právě to, že samo od sebe se to většinou nevyřeší.

Je tu ale další možnost, jak vypadá separovaná kopytní stěna: častěji ji lze pozorovat na zadních kopytech, která jsou vepředu přerostlá a vzadu mají podsunuté patky. Stěna je pak od kopytní kosti odchlípená asi v polovině výšky kopyta a při pohledu ze strany mu propůjčuje tvar „buldočího nosu“.

Separace nemusí být vždy vidět na první pohled

„Sukně“ či „buldočí nos“ jsou sice nápadná věc, ale separace kopytní stěny se nemusí projevit hned změnou tvaru kopyta. Naopak, dost často se stává, že dlouhou dobu je „skrytá“ a koně „jen“ bolí, až pak se začne průběh stěny a kopytní kosti rozbíhat.

Abychom si všimli prvních příznaků separace kopytní stěny, musíme kopyto zvednout a vyčistit ho. Pak uvidíme, že bílá čára není bílá a není stejně silná po celém obvodu. Nejdříve dochází k jejímu rozšíření; to se lístkové spojení „jen“ roztahuje. Do uvolněných prostor se mačká špína a drobné kamínky a propůjčují mu navíc tmavší barvu (obr. 3a, 4a, b). Pak dojde k úplnému „roztržení“ tohoto spoje a v místě bílé čáry vzniká žlábek (např. obr. 3a); opět vyplněný špínou, kamínky, pískem apod. Samozřejmě tato cizí tělesa se tlačí při každém došlápnutí nahoru a jen podporují začarovaný kruh separace, protože stěnu jako klín odchlipují od kopytní kosti.

Pokud se však podíváme na kopyto zespodu pořádně, zjistíme, že existují vlastně dva druhy separace kopytní stěny (obr. 5). Jednak se roztahuje a poškozuje ona spojovací lístková vrstva, ale nezřídka dochází i k tomu, že se od sebe oddalují obě dvě části ochranné vrstvy kopytní stěny (lze vidět i na obr. 4a). Protože v kopytní stěně nejsou žádné nervy, tento typ separace pravděpodobně bolestivý není; je však často provázen právě i bolestivým poškozením lístkového spoje.

Proč se stěna od kopytní kosti odchlípí?

Nejčastěji je to již zmíněná mechanická příčina, čili přerostlá kopytní stěna. Ale lístkový spoj může zničit i nadměrné vlhko či naopak sucho nebo třeba různé chemikálie (moč...), protože lístková rohovina je měkčí a snáze podléhá nepříznivým podmínkám vnějšího prostředí. Příčinou však může být i proběhlý zánět, například po úrazu korunky či stěnové škáry. Nejzávažnější a nejrozsáhlejší separací kopytní stěny je schvácení kopyt.

Může separovaná stěna způsobovat problémy?

Jak jsme už psali, minimálně mechanické roztahování lístkové spojovací vrstvy je pro koně bolestivé! Kůň často chodí neochotně, jezdci si myslí, že si vymýšlí a že je líný … a jeho bolí kopyta! Ale bolest vzniká i následkem zánětu, který se při roztahování spojovací vrstvy „rozjede“. Rozvolnění lístkového spoje je velmi významným přitěžujícím faktorem například při vzniku schvácení kopyt: je větší pravděpodobnost, že se schvátí kůň s tímto problémem, než kůň, jehož kopyta jsou zdravá a vyvážená. Samotná plošná separace (obvykle výsledek zanedbané péče) může dát vzniknout mechanickému schvácení kopyt.

Pokud je separace kopytní stěny provázená změnou tvaru kopyta, tedy vznikem „sukně“, mění se i tlakové poměry v kopytě a následně i tvar kopyta: dlouhá prohnutá špice „táhne za sebou patky, které se časem stanou podsunuté, „stočí“ se dovnitř a mohou se kontrahovat. S tím může jít ruku v ruce i vznik podotrochlózy či podobného bolestivého onemocnění patek.

V neposlední řadě je třeba zmínit i to, že do vzniklého „žlábku“ se ihned dostane vlhko, nečistota a s ní i mikroorganismy. Okolní rohovina se naruší a představuje vynikající živnou půdu pro patogeny vyvolávající známou nemoc bílé čáry, ale třeba i abscesy.

Je tedy zcela jasné, že separace kopytní stěny, a to ani ta minimální, není žádoucí a je třeba s ní něco dělat; protože tento problém se chová jako perpetuum mobile a sám od sebe se většinou nevyřeší, vyžaduje lidský zásah.

Jak vyřešit separaci kopytní stěny

Je třeba vždy vycházet z toho, že odchlípnutá stěna už se nemůže – na rozdíl od zipu – znovu připevnit zpět; musí prostě vyrůst nové, funkční spojení, a to od korunky. Protože rohovina kopytní stěny, vytvořená korunkou, roste rychlostí asi do 1 cm za měsíc, počítejte s tím, že podle rozsahu separace bude náprava trvat několik týdnů až zhruba rok. Aby k tomu však došlo, nelze jen čekat se založenýma rukama, až kopyto odroste, ale je třeba mu pomoct. Pokud totiž separovaná kopytní stěna bude stále pod vlivem sil působících při došlápnutí, bude se i nadále separovat. Postiženou oblast je proto třeba odlehčit.

Metod se nabízí hned celá řada. Vzniklý žlábek je možné vyčistit a vyškrábnout tak, že bude širší a bude končit tupě; kamínky z něho vypadnou, a i kdyby ne, nebudou se jako klín tlačit více nahoru. Je však třeba počítat s tím, že může dojít k vylomení kopytní stěny, především v případě, že je slabší a s koněm se pracuje. Lze taky na kopyto přibít podkovu nebo ho chránit nazouvací botkou.

Řekla bych, že dost úspěšnou metodou pro bosé koně je zaoblit kopytní stěnu do výrazného „mustang rollu“. Přítomná „sukně“ se ze strany odrašpluje tak, aby stěna kopyta byla opět rovná, a nosný okraj se zaoblí. To, zda bude „mustang roll“ zasahovat až k chodidlu nebo jen po „vodní čáru“, záleží na míře separace, životních podmínkách koně a na zkušenostech toho, kdo úpravu kopyta provádí. Podmínkou však je, že vytvořený „mustang roll“ je třeba pravidelně udržovat! To znamená, že podle půdních podmínek je třeba ho obnovovat každé 2 až 3 týdny (u koní pohybujících se na měkkém vlhkém povrchu možná i častěji). K tomu každodenní pomalý pohyb po tvrdém podkladu podporuje „stažení“ bílé čáry a díky lepšímu prokrvení vnitřních struktur dojde i rychlejšímu nárůstu nového spojení.

Na tomto místě bych chtěla zmínit problematiku separace bílé čáry a její souvislost s bolestí a s přechodem naboso. Kopyto, kterému se sundá podkova, velmi často začne „pracovat“ a dochází u něho k větší či menší separaci kopytní stěny, která je často bolestivá (už jsem tuto bolest přirovnávala k páčení nehtu). Tomu obvykle zabrání vytvoření „mustang rollu“. Kůň pak – aspoň přechodně – chodí více „po chodidle“, což také může být bolestivé (prostě ho tlačí zem). Tato bolest je však pravděpodobně menší a hlavně ji lze omezit výběrem vhodného povrchu či nasazením botiček. I z mých zkušeností se pohyb koně poměrně výrazně zlepší (den ze dne), když se jim vytvořením „mustang rollu“ přeruší začarovaný kruh separace kopytní stěny.

Separace kopytní stěny a ploché chodidlo

Existují názory, že ploché chodidlo může souviset právě s rozvolněným lístkovým spojením, čili se separací kopytní stěny. Jakmile se správnou úpravou kopyta zajistí, že se bílá čára opět „stáhne“ a lístkový spoj se obnoví a zpevní, kopytní kost už opět může viset z kopytní stěny a neleží na chodidle. Výsledkem je její nadzvednutí a tím i vyklenutí chodidla. I to je jedním z faktorů, které zabrání nebo zmírní bolestivost koně po přechodu naboso.

Pozn.:

obr. 1: Průřez kopytní stěnou. a – vnější (často pigmentovaná) část ochranné vrstvy kopytní stěny; b – vnitřní - vždy nepigmentovaná – část ochranné vrstvy kopytní stěny; c – lístková rohovina spojovací vrstvy; d – rohovina chodidla; červená šipka – separace kopytní stěny.

obr. 4a: Separace kopytní stěny s namačkanou hlínou. Červená šipka – vnější část ochranné vrstvy stěny; žlutá šipka – vnitřní část ochranné vrstvy kopytní stěny („vodní čára“); modrá šipka – separace kopytní stěny; zelená šipka – až tady se nachází lístková spojovací vrstva kopytní stěny.

MVDr. Dominika Švehlová