Bez kopyt není koně Část 11.: Když je kopytním chrupavkám těsno

O těsných patkách jsme si už říkali v souvislosti s hnilobou střelu. Jenže tento problém nepostihuje pouze rohovou část kopyta, ale i jeho vnitřek. Pokud jsou patky těsné, prostě tlačí vnitřní struktury – jako těsná bota tlačí nohu. S tím je spojená celá řada zdravotních potíží, které lze nazvat společným výrazem „bolest v patkách“. Známou součástí této bolesti pak je tzv. kostnatění kopytních chrupavek; poměrně častý náhodný nález na rentgenových snímcích různě starých a různě využívaných koní.

Fotografie:

Kopytní chrupavky sedí nalepené z obou stran na „větvích“ kopytní kosti. Jsou vlastně jejím pokračováním směrem dozadu a vyplňují čtvrtě a patky kopyta. Nad patkami dokonce trochu přes kopytní pouzdro přesahují a lze je nahmatat na vnitřní i vnější straně kopyta těsně nad korunkou jako pružné hrbolky (obr. 1). Jejich úkolem je podílet se na absorpci nárazů při dopadu kopyta na zem, roztahování zadní části kopytního pouzdra a také na tzv. kopytní krevní pumpě. Když kopyto došlápne, chrupavky se ve své horní části rozevřou jako okvětní lístky a zevnitř vytlačí pružnou kopytní stěnu od sebe (obr. 2).

Proč kopytní chrupavky kostnatí?

Kostnatění se v mnoha případech považuje za normální proces stárnutí u koní, je-li mírné a nezpůsobuje kulhání. Je-li kostnatění nadměrné, abnormální nebo předčasné, bývá známkou příliš velkého tlaku nebo tahu působícího na kopytní chrupavky, které se tomu „brání“ přeměnou v pevnou a odolnou kostní tkáň (obr. 3). Dá se říct, že to jsou vlastně jakési návní kosti.

Koně s vyváženými, širokými kopyty a patkami nemívají obvykle s kopytními chrupavkami problémy. Jejich kostnatění se často spojuje s úzkými kopyty nebo patkami. Příčinou bývá obvykle:

• nevyváženost kopyta: především celkově dlouhé a/nebo úzké kopyto a/nebo dlouhé či těsné patky;

• zanedbaná nebo nesprávná úprava bosých kopyt: jako příklad se uvádí i nadměrné vyřezávání nebo zanedbání rozpěrek, které tak neposkytnou při došlápnutí podporu elastickým chrupavkám;

• špatné podkování či trim: podkovy s dlouhými ozuby, kopyto s nestejně vysokými patkami, kování na malé a úzké podkovy.

Dále se na kostnatění mohou podílet:

• nepravidelné postoje končetin: sbíhavý či rozbíhavý postoj, vtočení kopyt ven i dovnitř, strmá spěnka; všechny tyto případy způsobují působení výrazně větších sil na jednu nebo obě kopytní chrupavky, která(é) následně „na obranu“ zkostnatí,

• poranění v oblasti patek, které poškodilo i kopytní chrupavku.

Jaké problémy s sebou kostnatění kopytních chrupavek nese?

Tím, že chrupavky zkostnatí, ztratí svoji pružnost a omezují kopytní mechanismus. Kopyto ztrácí schopnost tlumit nárazy, nedostatečně přilne k povrchu a nemůže se dobře přizpůsobovat nerovnostem, takže hůř chrání klouby končetiny. Ztrácí také svoji schopnost pumpovat krev.

Kůň se pohybuje ztuhleji a opatrněji, může kulhat, především v obratech. Ve většině případů však kůň kulhá pouze během procesu kostnatění, kdy je v kopytě přítomen zánět. Zkostnatělé kopytní chrupavky již kulhání nezpůsobují, pokud není tato novotvořená kostní tkáň příliš masivní a nenarušuje mechanicky funkci kopyta nebo netlačí zevnitř na okolní citlivé tkáně.

V akutní fázi, tedy tehdy, když právě kostnatění probíhá, dochází v kopytě k zánětu. Oblast nad postiženou chrupavkou má zvýšenou teplotu, je bolestivá na dotyk a je příčinou kulhání. Jakmile se kostnatění zastaví, kůň často přestává kulhat.

Zkostnatělé chrupavky lze někdy nahmatat zezadu nad korunkou jako tvrdé bulky, kopytní stěna bývá v tomto místě strmější.

Zkostnatělé kopytní chrupavky lze vidět na rentgenovém snímku (obr. 4a, b). Obvykle se jedná o náhodný nález, který neznamená, že postižená chrupavka je nutně příčinou kulhání. K tomu je třeba udělat celou řadu dalších vyšetření, včetně jiných rentgenologických projekcí, svodného znecitlivění, vyšetření diagnostickými kleštěmi apod.

Lze se zkostnatělými kopytními chrupavkami něco dělat?

Obecně lze říct, že kostnatění kopytních chrupavek je známkou nerovnováhy kopyta, jeho nesprávné stavby či působení nepřiměřených sil. Přestože nemusí způsobovat viditelné zdravotní problémy, narušuje fyziologický průběh kopytního mechanismu a může dříve nebo později vyvolat „bolest z patek“. Ta nezřídka bývá příčinou odchodu koně „na jezdecký důchod“, protože takový kůň přestává podávat očekávané výkony, začne se pohybovat nepohodlně a začínají se u něho objevovat i problémy s jinými částmi pohybové soustavy (šlachy, klouby, hřbet apod).

V akutní fázi kostnatění a v případě kulhání „z patek“ je třeba koně držet v klidu (6 až 8 týdnů) a kopyto chladit. Spolu s přivolaným veterinářem je třeba zjistit, co kostnatění vyvolalo a tyto příčiny odstranit nebo léčit. Nerovnováhu kopyta je třeba korigovat správnou úpravou kopyt podporující roztahování patek. Většinou je lepší přiklonit se k dobrému a odbornému bosému trimu a samozřejmě je nutné upravit i pracovní a životní podmínky koně. Aby se kopyto roztáhlo, musí být vyvážené a kůň musí denně dostatečně hodně chodit po pevném podkladu.

Pokud už byly zjištěné zkostnatělé chrupavky, ale proces ještě není závažný, kůň je jinak zdravý a nemá žádné klinické problémy, není třeba podstupovat nějakou speciální léčbu. Bohužel se jedná o nevratný proces, kterým se kopyto přizpůsobuje působení sil. Pružnost kopyta zůstane omezená, a přestože vyléčení není možné, lze přispět ke zlepšení situace návratem k fyziologickému tvaru kopyta. Rozšířením strmé a úzké stěny a těsných patek ho zbavíme bolesti a zabráníme dalšímu kostnatění a zhoršování stavu. Protože už však došlo k nevratným změnám v kopytních strukturách, nikdy už nebude tvar a funkce kopyta ideální, může však být pro danou situaci optimální.

Pokud by došlo ke zlomení zkostnatělé kopytní chrupavky, může veterinář navrhnout chirurgické odstranění úlomků, popřípadě znehybní končetinu koně až do zhojení zlomeniny. Pálení nebo blistrování by měly patřit minulosti, protože jsou značně nehumánní a jejich účinek je sporný. Ve vzácných případech, kdy zkostnatělé chrupavky způsobují chronické nebo jinak nezvládatelné kulhání, lze provést neurektomii prstního nervu na postižené straně kopyta.

MVDr. Dominika Švehlová