Napsali jsme pro časopis Jezdectví

Jelikož je stálo mnoho nejasností a mýtů o vzdělávání a výuce rodících se podkovářů, rád bych se pokusil shrnout v tomto příspěvku všechny druhy vzdělávání a práci společenstev kovářů a podkovářů.

Jako první vzdělání je úplné vzdělání v oboru „Podkovář a zemědělský kovář“. Jak je patrné z názvu je to obor složený ze všech kovářských činností a vyučuje se u nás pouze na státních školách. Na tento obor jsou přijímání žáci s ukončenou devítiletou školní docházkou, nebo žáci pro denní studium, kteří jsou již vyučeni v nějakém oboru, ale chtějí studovat další. Většinou jde o žáky, kteří jsou vyučeni uměleckým kovářem a chtějí pro svou praxi zvládat v rámci uplatnění oba obory. Toto vzdělání nabízí hned několik škol v České republice. Avšak jedinou školou, která má tento obor stále otevřen šedesát čtyři let nepřetržitě a po celou tuto dobu má dostatek koní k praktické výuce žáků díky spolupráci s Hřebčínem Jeníkov je Střední škola řemeslná v Jaroměři.

Jak, probíhá výuka žáků?

Žáci oboru Podkovář a zemědělský kovář se nevěnují jen a jen kování koní. Obor je složený, a tak žáci musejí získat mnoho dalších dovedností. Začínáme zámečnickými pracemi, kdy se žáci seznamují s ručním zpracováním kovů. Sem patří rýsování na materiál, pilování, řezání, ohýbání, lícování a mnoho dalších činností, které kovář pro svou práci potřebuje. Pak již v prvním ročníku přichází na řadu ruční zpracování kovů za tepla v kovárně. Většina žáků poprvé vůbec vidí a hlavně cítí na svých rukou jaká řehole je kovářství. Zde nesmím hlavně zapomenout na dívky. Každým rokem jejich zastoupení v tomto oboru stoupá. Je zapotřebí vyzvednout jejich úsilí. Ač na svých rukou i těle pocítí bolest kovářského řemesla, žádná studium neukončila. Ve druhém ročníku žáci zahajují jednak teoretickou výuku podkovářství a při praktické výuce navazují na dovednosti získané v prvním ročníku. V praxi to znamená, že musí projít strojním obráběním (soustružení a frézování), svářečským kurzem a v kovárně při ručním zpracování kovů skládají prostřednictvím základních kovářských operací jednotlivé výkovky. Asi nejdůležitějším výkovkem je podkova, tou je jednoduchá pantoflice. Je to základní podkova, která je dnes nejvíce využívána ke klasickému podkování koní. Stále jsme se ale nedostaly k tomu, kdy vlastně žáci začínají s podkováním koní.

Žáci mají praktickou výuku podkování až ve třetím ročníku. Žáci ve druhém ročníku jezdí střídavě se žáky třetího ročníku do hřebčína. Zde se v průběhu praktické výuky věnují manipulací s koňmi (předvádění při podkování a úpravě kopyt, uvazovaní při jednotlivých typech ustájení, a hlavně zvedání a držení končetin při úpravě a podkování kopyt). Ke konci školního roku se snaží žáci druhého ročníku zúročit to, co odkoukali od žáků třetích ročníků. Pod dohledem pedagoga dostanou do ruky nářadí a začínají první pokusy při úpravě kopyt. Ve třetím ročníku pro většinu žáků nastává tvrdá realita. Pedagog vyučuje. A žáci musejí zvládat veškeré požadavky na podkování koní zprvu pouze při úpravách kopyt a posléze i vlastní podkování. Je zajímavé, že jak žáci, tak kurzisté by nejraději hned podkovávali. Až za delší dobu si uvědomí, že přibíjení podkov je pouhé pozlátko. Nejdůležitější je vždy úprava bosého kopyta. Součástí třetího ročníku je i získání řidičského průkazu a tento rok je hlavně zkouškový. Závěrečné zkoušky se skládají podle jednotného zadání Národní soustavy vzdělávání.

Vlastí zkoušku zahajuje písemná práce. Na ni navazuje praktická zkouška, která je třídenní, tak aby se co nejvíce přiblížila zkoušce profesní kvalifikace europodkovář. Dva dny má podkovářskou část. Při ní musí podkovat končetiny chladnokrevného koně, teplokrevného koně do sportu, upravit končetiny hříběte a upravit paznehty skotu. Třetí den předvede své znalosti u výhně a dovednosti na kovářských výrobcích podle zadané výkresové dokumentace. Jako poslední v pořadí je ústní zkouška. Pokud žák splní všechny tato kritéria, získává výuční list a tím úplné vzdělání v oboru „Podkovář a zemědělský kovář“ evropské úrovně vzdělání 3.

Dalším vzdělávacím cyklem je vzdělávání dospělých.

Toto vzdělání je nabízeno jako rekvalifikační kurz. Ten je možné hradit ze svých zdrojů, nebo z prostředků pracovního úřadu a nyní se nabízí i možnost financování z prostředků evropské unie pro zájemce, kteří jsou zaměstnaní nebo i OSVČ. Jejich pořádání zprostředkovává soukromá škola Živnostenského společenstva pod vedením ing. Vinčálka a Střední škola řemeslná v Jaroměři. Soukromá škola je provozována ve volných dnech tzn. v sobotu a neděli. Scházejí se jeden den v měsíci, to znamená na teoretickou výuku 24x za dva roky k naplnění cca 200 hodinové dotace. Zvlášť je praktická výuka, kde požadují 700 hod. podkovářské praxe s domluveným podkovářem v průběhu studia. Na základě těchto podmínek se může uchazeč přihlásit ke zkoušce profesní kvalifikace „Europodkovář“. Druhým zprostředkovatelem je Střední škola řemeslná v Jaroměři. Jelikož je státní školou kurz probíhá většinou ve všední dny a to cca 1x za čtrnáct dní středa, čtvrtek a pátek (mimo státní svátky a školní prázdniny). Dalším rozdílem je délka doby trvání. Střední škola řemeslná spolupracovala na ověřovacím projektu Národní soustavy vzdělávání pro Národní soustavu kvalifikací, jejímž výsledkem byla stanovena délka výuky v kurzu na dvěstěhodinovou dotaci. Toto akceptují pracovní úřady, pokud uchazeč chce kurzovné hradit jejich prostřednictvím. Při tomto studiu je jedním z  požadavků předložení svářečského oprávnění. To si uchazeč může doplnit v průběhu kurzu kdekoliv nebo ve svářečské škole učiliště. Osvědčení předkládá jako jeden z dokumentů při zahájení zkoušky profesní kvalifikace Europodkovář.  Kurz je otevírán jedenkrát ročně a to minimálně s šesti uchazeči, maximálně však s osmi uchazeči, abychom zajistili co nejvíce osobní přístup lektora. Výsledným dokumentem kurzů je osvědčení o „Profesní kvalifikaci" Europodkovář evropské úrovně vzdělání 3, které opravňuje k provozování živnosti podkovářství.

Po tomto souhrnu vzdělávání musím uvést, že je možné se přihlásit ke složení zkoušky profesní kvalifikace i bez předchozího navštěvování kurzu. Uchazeč není zbaven žádné z povinností vyplývající z provádění zkoušky. Za sebe však musím říci, že jsem již komunikoval s několika takovýmito lidmi, ale vždy pak raději nastoupili do podkovářského kurzu. Co dodat závěrem ke vzdělání! Laťka, kterou musí podkovář přeskočit, byla státem a spolupracujícími orgány stanovena. Kdo ji přeskočí má v prvním kole vyhráno. Pokud se však kterýkoliv podkovář domnívá, že to byl jeho první a poslední skok v oblasti podkovářství, tak ať raději koně nekove. Současné požadavky na podkováře se stále zvyšují a jeho samostatné vzdělávání v oboru na různých seminářích se stávají nutnou podmínkou k jeho práci a rozvoji.

V České republice máme tři společenstva, která sdružují podkováře. Nejproklamovanějším je Živnostenské společenstvo podkovářů pod vedením Ing. Vinčálka. Druhým společenstvem je Společenstvo uměleckých kovářů a zámečníků a kovářů a podkovářů Čech, Moravy a Slezska se sekcí podkovářů, kterou zastupuji já Karel Kysilka, a pak zde máme ještě Česko – německé společenstvo podkovářů, které zastupuje p. Manfred Schmidt. Nejen, že se společenstva snaží sdružovat podkováře, ale především se snaží o vzdělávání podkovářů, majitelů a chovatelů koní. Pořádají se vzdělávací semináře u nás i za hranicemi. U nás to jsou semináře pořádané Živnostenským společenstvem na brněnské klinice a pak semináře spolupořádané Společenstvem kovářů ve škole v Jaroměři. Stále více se vyjíždí na semináře pořádané v zahraničí. Bohužel je to i o cenové dostupnosti. Nejvýznamnějším seminářem je každoročně pořádaný seminář na vysoké evropské úrovni v německém Kreuthu, kde nás je ale jen hrstka. Naopak letošní dva semináře pořádané u sousedních kolegů ze Slovenska byly zastoupeny mnohem početněji.

Posledním letošním seminářem s převážně českou účastí byl seminář pořádaný českým Jockey klubem na téma podkování dostihových koní v kolébce dostihů v Irsku.

Po dlouhodobém sledování se naše společenstvo rozhodlo působit hlavně v oblasti majitelů a chovatelů koní. Hodně se nás dotýká laxnost a lhostejnost některých majitelů koní. Hlavně pokud vidíme nevhodně okované koně. Další naší oblastí působnosti je dodržování zákona o týrání zvířat. Zatěžujícím prvkem je však nesourodá spolupráce společenstev. Je to na škodu nás všech, a myslím, že bychom měli v sobě mít toho hrdého „Lešetínského kováře“ a udržet si i v dnešní době tu svou hrdou řemeslnost, na kterou můžeme být ve světě pyšní.

Čím zakončit tento příspěvek. Je jedno, u koho je získáno základní podkovářské vzdělání. Vždy bude záležet na samotném podkováři, jak svou profesi bude vykonávat a jak často a kde bude shánět nejnovější poznatky. Nehledejme nejlepšího podkováře, sám preferuji několik velmi kvalitních kolegů, ale říci kdo je nejlepší? Jednou se něco nepovede a díky moderní době medializace lehce padne i takovýto kolega na dno. Závěrem jedno krásné moudro od německého kolegy Uwe Lukase, podle kterého bychom se měli chovat. „Podkováři jsou kolegové – ne soupeři“.

Kysilka Karel