Bez kopyt není koně Část 13.: Schvácení kopyt, jak k němu vlastně dojde

 

Schvácení kopyt neboli laminitida je bohužel poměrně častým onemocněním koní. Nepostihuje pouze kopyta a ne vždy se musí projevovat silnou bolestí, takže se mnohdy stává, že zůstane majitelem nepovšimnuto a dostane se do chronické fáze. Pojďme se podívat na tuto obávanou nemoc blíž. Co se říká o příčinách schvácení a jaké poznatky byly o něm zjištěné díky novým výzkumům.

 

Fotografie:

Kopyto a noha v botě

Kopytní pouzdro v sobě ukrývá poslední článek jediného prstu koně, tedy kopytní kost. Ta v něm ale neleží jako lidská noha v botě, ale je „nadnášená“ velice důmyslným zařízením, díky kterému je vlastně zavěšená do kopytní stěny a jen částečně je pak zespodu podepírána pružným prstním polštářem. Pouze malá část kopytní kosti leží přímo na chodidle kopyta, vlastně jen její dolní hrana.

 

 

Celá vnější plocha kopytní kosti je pevně pokrytá škárou tvořící svislé lístky, podobné lístkům na spodní straně kloboučku například žampiónu. Na rozdíl od hub jsou však tyto primární (citlivé) škárové lístky „rozvětvené“ na ještě menší lístečky, sekundární. Podobně to vypadá na vnitřní ploše kopytní stěny; její rohovina je rozčleněná na lístky naprosto stejně, jako odlitek škárových lístků kopytní kosti. Kopytní kost a kopytní stěna tak do sebe velmi pevně zapadají jako 3D zip, přičemž díky svislému uspořádání lístků může stěna po kosti „klouzat“, když od korunky směrem dolů odrůstá.

 

 

Škárové lístky jsou velmi bohatě prokrvené, krev k nim přivádí hustá síť drobounkých cév. Při každém došlápnutí – v souladu s kopytním mechanismem – má kopytní kost tendenci klesnout dolů, do prstního polštáře a tím táhnout za lístkový závěs. Přitom se spojení lístků trochu „pootevře“ a do cév nateče krev. Zárodečné buňky, které tvoří rohovinu lístků, získají kyslík, živiny a mohou se zbavit odpadních látek. Jakmile kůň kopyto zvedne, kopytní kost se pružně přimkne zpět ke kopytní stěně, lístky se zase pevně „sevřou“ a krev je vytlačená ven, postupuje nahoru ke korunce a ještě výš do nohy a k srdci. S každým krokem se tento cyklus opakuje; živé tkáně (nejen) lístkové spojovací vrstvy kopytní stěny jsou pravidelně zásobené živinami a kyslíkem a pravidelně se zbavují nepotřebných či škodlivých zplodin. Díky tomu mohou tvořit kvalitní rohovinu a kopytní kost pevně visí z kopytní stěny; koňské kopyto zdravě funguje.

 

 

 

Laminitida neboli schvácení kopyt vzniká tehdy, když dojde k poškození závěsu kopytní kosti, tedy tehdy, když se lístkový spoj kopytní stěny a kopytní kosti rozpojí. Čím větší plocha onoho 3D zipu je zničená, tím větší problémy to znamená. Pokud je schvácení jen mírné, často se tomu hovorově říká „přichvácení“ či „přischvácení“, člověk si toho nemusí všimnout a vše se může obejít bez trvalých následků; koně to „jen“ do jisté míry bolí, takže může přechodně kulhat či pokulhávat a pak se vše vrátí do normálu. Pokud je zničení lístků rozsáhlejší, ale soustředí se především na přední část kopytní kosti, může dojít k její rotaci: její přední plocha se „odlepí“ od kopytní stěny a protože za zadní konec kopytní kosti táhne směrem dozadu a nahoru šlacha hlubokého ohýbače prstu, je špička kopytní kosti tažena dolů, proti chodidlu. Kopytní kost se prostě v kopytním pouzdře otočí, rotuje, extrémním následkem může být „proděravění“ chodidla kostí před hrotem střelky.

 

 

 

Pokud je poškození lístkového závěsu rozsáhlejší a postihuje i boční části kopyta, může kopytní kost v kopytním pouzdře klesnout celá; pak se bude podobat zmíněné noze v botě. Extrémním případem je zde vyzutí kopyta, kdy se kopytní pouzdro úplně oddělí od vnitřních struktur, podobně jako se to může stát u zraněného nehtu.

 

 

 

Proč dojde k poškození lístkového závěsu kopytní kosti?

Na to dodnes neexistuje jednotná odpověď. Jedna teorie říká, že příčinou je zánět, který se zde rozvine. Druhá teorie naopak viní nedostatečné prokrvení lístkové škáry a následné odumření citlivých zárodečných buněk. Nejnověji se předpokládá, že se do místa lístků dostanou enzymy ničící bílkoviny potřebné pro pevný spoj a potlačující tvorbu nových buněk podílejících se na vzniku rohoviny. Ať už tak či tak, je známo, že ke schvácení kopyt dochází následkem několika různých problémů; postihujících buď přímo jednotlivá kopyta, nebo i celkových, začínajících v úplně jiné části těla koně.

 

 

Pokud dojde přímo k postižení lístkového závěsného aparátu kopytní kosti, příčina je většinou mechanická: známá je například situace, kdy má kůň zraněnou jednu končetinu, odlehčuje ji, zatěžuje končetinu sousední, na níž se následně schvátí kopyto. Ke schvácení může dojít i následkem příliš agresivního trimu, práce na příliš tvrdém povrchu, dlouhodobého stání nebo i následkem přerostlé kopytní stěny, která tvoří „sukně“.

 

 

Častější a závažnější jsou příčiny celkové; mluvíme o systémové laminitidě. Ke zdravotnímu problému dojde v jiné části těla, následkem toho se vytvoří a do krve dostanou toxické látky, které vyvolají tvorbu zánětlivých látek či jiných „obranných chemikálií“ (těmi mohou být například látky zužující krevní cévy nebo rozkládající bílkoviny). Ty kolují krevním oběhem, až se dostanou do kopyt, do lístkové škáry, která je velmi citlivá na jejich působení; a schvácení, čili poškození lístkového spoje, je na světě. Takovým spouštěčem laminitidy může být vlastně jakýkoli rozsáhlejší zánět v těle, například zápal plic či zánět střev. Známé je i schvácení následkem zadržení lůžka u klisen po porodu či u koní postižených metabolickým a hormonálním onemocněním zvaným Cushingova nemoc; za určitých podmínek se mohou koně schvátit i po aplikaci některých kortikoidů či jiných léčiv nebo po pozření některých chemikálií (např. dusíkatých hnojiv, některých jedovatých rostlin). Mnohem častěji se však jedná o narušení bakteriální rovnováhy v tlustém a slepém střevě koně.

 

 

 

Ke schvácení ve všech těchto případech dojde o to pravděpodobněji, když postižený kůň nemá kopyta správně tvarovaná a funkční, „vyvážená“. Dlouhé špice, podsunuté patky, sukně, přerostlá stěna, slabá rohovina; kůň s takto nekorektními kopyty bude velmi pravděpodobně postižen závažněji než jeho kolega, který má kopyta vyvážená a funkční.

 

 

Ale vraťme se k bakteriální nerovnováze střeva koní, která je prokazatelně nejčastější příčinou systémové laminitidy. Při ní se ve střevě přemnoží určité druhy bakterií, jimi vyprodukované zplodiny zahubí druhy jiné. Vzniklé látky plus snížené pH střevního obsahu zvýší prostupnost střevní stěny a do krve se dostávají ze střeva toxiny, které vyvolají již zmíněnou zánětlivou reakci „zasahující“ svými důsledky až ke kopytní škáře.

 

 

 

Bílkoviny, cukry nebo co vlastně?

Jedním ze stále kolujících mýtů je, že příčinou schvácení je příjem většího množství bílkovin. Mnozí majitelé, ale i veterináři, mají z tohoto důvodu panickou hrůzu například z vojtěšky. Před asi 10 až 15 lety se toto skutečně předpokládalo, v současné době je však již dost výzkumů, které tento názor vyvrátily a naopak prokázaly, že – pomineme-li jako příčinu vzniku bakteriální nerovnováhy ve střevech koní pozření zkaženého či jinak nevhodného nebo pro koně nového krmiva – hlavním spouštěčem laminitidy jsou lehce stravitelné cukry, k nimž patří například a především škroby obsažené v obilovinách nebo fruktany obsažené v zelených rostlinách.

 

 

Podle současných poznatků má systémové schvácení kopyt souvislost s hladinou inzulínu v krvi, tedy s jejím zvýšením. K tomu nedochází po příjmu bílkovin, ani tuků či vlákniny, ale právě po příjmu zmíněných cukrů. Vysvětluje to také skutečnost, že někteří koně jsou prostě ke schvácení náchylnější než jiní. Jedná se především o koně obézní, postižené takzvanou rezistencí na inzulín (podobné lidské cukrovce) nebo některým z metabolických a hormonálních onemocnění. Takovému koni bude stačit málo, aby se schvátil; a pokud bude mít navíc i nekorektní kopyta, problém je přímo naprogramován.

 

 

Z tohoto hlediska je potenciálním rizikem jakékoli krmení koní jádrem; především pak podávání většího množství jádra, často kombinované s nedostatečným přísunem vlákniny. Velkou hrozbou, především pro otylé nebo na inzulín rezistentní koně, ale nejen pro ně, je pak příjem trávy bohaté na fruktany. Charakteristickým příkladem je jarní nebo podzimní pastva, které stačí v některých případech doslova jen trocha. Pro náchylné koně však může být nebezpečné i seno, které vzniklo nasušením rostlin bohatých na fruktany. Je zajímavé, že právě vojtěška patří k těm bezpečnějším rostlinám!

 

 

 

Není nutné kulhat

Při vyslovení pojmu laminitida nebo schvácení si každý představí bolavá, horká kopyta a koně, který kulhá natolik, že se odmítá pohnout. Samozřejmě tak se projevují ty závažnější případy. Ale problémy nemusí způsobit jen ony! Stačí, aby se kůň přichvátil, například po vypuštění na jarní pastvu. Majiteli se může zdát, že několik dní chodí poněkud hůř, ale přičte to suššímu počasí po zasněžené zimě a po časné jarní plískanici. Na kopytech koně si pak může všimnout kroužků (vlnek, vroubků), ale ty bude považovat jen za vadu krásy spojenou se změnou ročního období nebo krmení. Časem si může na kopytě všimnout rozšířené bílé čáry nebo tmavých skvrn, ale obviní jen svého kopytáře nebo podkováře z nadměrného ostrouhání nebo si vzpomene na separaci bílé čáry následkem přerostlé kopytní stěny.

 

 

 

Skutečně se může stát, že kůň tuto drobnou epizodu schvácení přežije bez následků a jeho kopyta budou i nadále prosperovat. Pokud se však bude toto opakovat několik jar či podzimů po sobě, kopyta koně se mohou plíživě deformovat, nebo se zcitliví natolik, že jednou dojde ke skutečnému a těžkému schvácení se všemi svými negativními následky.

Bez ohledu na dřívější názory dnes platí, že schvácení lze předcházet dodržováním těchto podmínek:

 

• udržovat koně štíhlé,

 

 

• omezit jejich krmení lehce stravitelnými cukry, především jádrem a pastvou (hlavně jarní, popřípadě určenou pro výkrm skotu),

 

 

• udržovat jejich kopyta vyvážená a funkční.

 

 

 

Samozřejmostí je pravidelná kontrola kopyt, výživného stavu koně a nepodceňování jakýchkoli příznaků kulhání či pohybového diskomfortu.

Pokud se to přesto nepodaří a kůň se schvátí, je třeba okamžitě a správně jednat… O tom si řekneme více v příštím díle seriálu.

 

 

 

Pozn.:

 

obr. 1: Nahoře řez lístkovou spojovací vrstvou kopytní stěny. 1 – rourkové rohovina stěny, 2 – kopytní kost, 3 – citlivé škárové primární lístky, 4 – rohové primární lístky, 5 – sekundární lístky. Dole rohové lístky, primární i sekundární. (převzato z www.horseshoes.com)

 

 

MVDr. Dominika Švehlová