Bez kopyt není koně Část 10.: Kopytní absces

Kopyto koní je velmi odolná, tuhá struktura, která se neustále obnovuje. Je však nepřetržitě v kontaktu s vnějším prostředím, které ho „bombarduje“ nepříznivými vlivy; musí odolávat, aby nedošlo k jeho poškození a především pak k poškození citlivých vnitřních struktur. Dnes se zmíním o jednom z poměrně běžných problémů, kterým je průnik bakterií do vnitřních tkání kopyta, často končící vznikem kopytního abscesu.

Fotografie:

Absces je nahromadění hnisu ve vytvořené dutině; v případě kopyta dochází k tomuto nahromadění mezi škárou a rohovinou. Kromě toho, že dochází k zánětu bohatě prokrvené kopytní škáry, je velmi bolestivý i tlak, který nahromaděný hnis vyvíjí; kopytní rohovina je příliš pevná a on se nemá kam rozpínat. Toto platí především u abscesu chodidlového. Jistě to zná nejeden z koňáků: kůň najednou začne tak silně kulhat, že není schopen se na postiženou končetinu postavit. Naštěstí v těchto velmi dramatických situacích je příčinou velké bolesti zpravidla „jen“ kopytní absces a ne zlomenina nějaké kosti. Méně hrozivě vypadá absces stěnový, kdy se hnis hromadí v prostoru bílé čáry, čili mezi škárovými a rohovými lístky, a může stoupat cestou nejmenšího odporu nahoru ke korunce, kde se většinou provalí ven.

Věčná otázka: proč vznikne v kopytě absces?

Podle svého vzniku rozeznáváme dva typy kopytních abscesů:

1. přímý, který je následkem propíchnutí kopyta, čili nášlapu, a

2. nepřímý, který způsobuje prostup vlhka a bakterií do prasklin a trhlin v rohovině, často podél bílé čáry.

Nášlap

Stane se, byť by nemělo (!), že kůň šlápne na nějaký ostrý předmět, který projde ochrannou vrstvou jeho kopytní rohoviny a zasáhne některou z vnitřních struktur. Mluvíme o tzv. nášlapu. Kromě mechanického poškození tkání s sebou obvykle tento předmět přivede do kopyta i mikroorganismy. Závisí na délce zapíchnutého předmětu, jeho sklonu a místě, kudy do kopyta pronikl; může a nemusí způsobit velmi vážný problém (viz obr. 1). A bohužel velmi často to jen tak „od boku“ nepozná ani přivolaný odborník. Obecně však lze říct, že za nebezpečné je nutné považovat nášlapy předmětů delších než asi jeden centimetr zapíchnutých do chodidla před hrotem střelu (možné poškození kopytní kosti) a pak do střelu přibližně v jeho prostřední třetině; tam se nachází střelková kost, podotrochleární burza, šlacha hlubokého ohýbače a kopytní kloub. Podceňovat však nelze žádný nášlap, především pak v oblasti patek a střelových rýh, i když z hlediska trvalých následků už nejsou tak nebezpečné.

Nepřímý kopytní absces

Anglicky mluvící koňáci tento druh abscesu označují pojmem „gravel“. Jedná se o tzv. nepřímý absces, který je výrazně častější než nášlap, a vzniká tehdy, když vniknou bakterie do kopyta prostřednictvím drobných prasklinek, trhlinek či jiných defektů rohoviny.

V tomto případě nás musí napadnout velmi důležitá otázka: Proč došlo k tomuto poškození kopytní rohoviny? Samozřejmě možností je více, ale všechny se budou točit okolo nevhodného tvaru kopyta (provázeného např. separací kopytní stěny, kopytními rozštěpy apod.), zhoršení kvality rohoviny (např. nadměrně vlhké kopyto, působení některých chemikálií, z nichž je velmi agresivní moč a amoniak, apod.) nebo nevhodného trimu (např. nadměrné zeslabení chodidla, nevhodné rozložení zatížení, příliš náhlé „obnovení kopytního mechanismu“ apod.). Klasickým příkladem jsou koně s chronicky schvácenými kopyty, s rozšířenou bílou čárou nebo ti koně, kterým byl proveden poněkud „agresivnější“ trim; to vše pak v kombinaci s pobytem ve vlhkém, bahnitém prostředí často končí vznikem stěnového abscesu.

Ve chvíli, kdy vznikne defekt v rohovině – především se jedná o rozšířenou či narušenou bílou čáru – vlhko, nečistoty a bakterie pronikají do citlivých struktur, tam se množí, vyvolají zánět a produkují hnis, který se zde hromadí.

Absces bolí a rád se vrací

Zatímco chodidlové abscesy, tedy ty, které se nahromadily mezi chodidlovou škárou a rohovinou, vyvolávají silné kulhání podobné zlomené noze, stěnové abscesy „bolí“ méně, protože se mohou mezi lístky propracovávat nahoru ke korunce. Tam se obvykle nejdříve projeví tvorbou měkké „boule“, která později praskne: absces se provalil ven.

V obou případech je třeba hojení pomoct; i když se hnis uvolní a vyteče, otvor se rychle uzavře a bakterie, které zůstaly uvnitř, se mohou vesele množit dál a za určitou dobu se absces objeví znovu.

Při podezření na kopytní absces je vhodné provést důkladné vyšetření kopyta a hledat „dírku“, kudy bakterie vnikla dovnitř. Kopyto se umyje a vyčistí a bolestivé místo se „vyhledá“ diagnostickými kopytními kleštěmi. Tam, kde kůň projevuje nejvýraznější bolestivost, je třeba hledat dírku, prasklinku, změny na bílé čáře apod. Pokud kůň takto reaguje na tlak na chodidlo, často pomůže snést kopytním nožem trochu rohoviny a vstupní brána infekce se ukáže. Nezapomeňte prohlédnout, třeba i trochu nožem oříznout, střel a jeho rýhy.

Jakmile se podaří najít defekt v rohovině (třeba „jen“ v podobě černé tečky či prasklinky), vyřízne se v tomto místě úzkým nožem otvor, který uvolní nahromaděnou tekutinu (tzv. exsudát neboli zánětlivý výpotek). V prvních stadiích zánětu, kdy ani kulhání není příliš výrazné, bude tato tekutina průhledná, pokud se jedná o čerstvou ránu (například následek nášlapu, otlak), bude mít růžový až červený nádech. Pokud už problém trvá delší dobu, tvoří se v dutince skutečný hnis, a to bílý či šedý až černý; v tomto případě už je kulhání velmi silné.

Pokud došlo k nášlapu a v kopytě je stále předmět zapíchnutý, je dobré ho nevytahovat – pokud je to možné a pokud nehrozí ještě hlubší průnik do kopyta. Je-li ho nutné vytáhnout, označte si místo zapíchnutí, směr a na předmětu také hloubku zapíchnutí. Podle toho lze odvodit, která struktura mohla být postižená. Bohužel rentgen ani ultrazvuk v tuto chvíli nepřinesou žádné informace, v zahraničí však lze využít magnetickou rezonanci.

Jak léčit kopytní absces

Jako každý jiný absces kdekoli na těle, je třeba ho léčit především lokálně: absces se otevře, vyprázdní (drénuje), vyčistí (obvykle to provede veterinář), dezinfikuje (ideální je ředěná Betadina či jiný roztok povidon jodidu) a zajistí se i po další dny jeho neustálá drenáž. Obvykle se to provádí tak, že se do vzniklého otvoru vtlačí gázový nebo polyuretanový tampon (lze ho namočit v Betadině) tak, aby trochu vyčníval, a na kopyto se přiloží kopytní obvaz. Tím je rána chráněná před dalším znečištěním. Obvaz se musí pravidelně (zpočátku denně) převazovat a tampon měnit. Drenáž kopyta výrazně urychlí pohyb; proto se doporučuje kopyto chránit například botkou nebo nepromokavou vrstvou přes obvaz a kůň, pokud již nekulhá, může co nejvíce chodit. Jakmile je tampon při převazu suchý, v ráně se již netvoří výpotek a není nutné ho drénovat; pak se pouze chrání kopyto, než se otvor zakryje rohovinou.

Pokud je vyříznutý otvor větší, může hrozit tvorba granulační tkáně. Proto je třeba do doby, než se objeví pevná rohovina, působit proti obnaženým tkáním protitlakem. Ideální je, když se vyřízne jen minimální otvor; pokud se absces nachází blízko stěny, je vhodnější udělat otvor do ní než do chodidla.

Myslete i na to, že defekty v rohovině mohou být vstupní bránou tetanu. Zkontrolujte proto vakcinaci koně, a pokud byl očkován proti tetanu déle než před asi půl rokem, je vhodné ho přeočkovat.

Pozor na komplikace

Především abscesy blíže patkám se rády komplikují nepříjemným zánětem šlachových pochev; končetina je pak celá oteklá a tento otok jde až nad spěnkový kloub. Vypadá to, jako by měl kůň postiženou šlachu. S vyléčením abscesu se obvykle „sám“ vyléčí i tento zánět šlachových pochev.

Jsou situace, kdy se hnis dostane i do dalších tkání, především do podkoží nad kopytem. Výsledkem bývá bolestivá flegmóna, často provázená horečkou a zhoršením celkového stavu koně (apatie, nechutenství apod.). Kromě lokální léčby abscesu je v tomto případě nutné koni podávat i celková antibiotika.

Za komplikaci lze považovat i provalení hnisu korunkou. Koni se sice uleví, léčba je však náročnější, protože je třeba čistit a drénovat celý kanálek od chodidla až po korunku. Nestačí jen zdezinfikovat ránu na korunce a s vědomím, že „se to samo vyprázdnilo“, na to zapomenout; absces se velmi pravděpodobně zanedlouho objeví znovu.

Velmi nepříjemné je i to, když v kopytě probíhá zánět, způsobuje bolest a kulhání, ale absces se stále ne a ne vytvořit. Kde není dutina, tam nelze ani nic otevírat. Za tímto účelem se obvykle přikládají kopytní obklady či zábaly, popřípadě se kopyto máčí. Vhodný je roztok Epsomovy soli (síran hořečnatý) naředěné ve velmi teplé vodě v poměru 1:10 nebo její varianty. Teplo urychlí tvorbu abscesu, vlhko kopyto změkčí pro pozdější vyříznutí otvoru a hypertonický (osmoticky „hustější“) roztok „vytahuje“ vytvořený sekret / hnis. Zábal je vhodné přikládat až na dobu 12–24 hodin.

Aby k abscesu nedošlo

Některým situacím nelze předejít, ale rozhodně stojí za to dodržovat pár preventivních pravidel: pořádek ve výbězích, na jízdárnách, každodenní kontrola kopyt, včasná léčba kulhání koně, pravidelné korektury kopyt, neagresivní trimy, čili nezeslabovat chodidlo, nenechávat delší stěnu, ale volit raději mustang roll či zaoblovat hrany nosného okraje, a samozřejmě nemít koně neustále ve vlhkém, zabláceném výběhu, ale umožnit jeho kopytům, aby mohla přiměřeně vyschnout a pohybovat se po pevném povrchu.

MVDr. Dominika Švehlová