Povinné ručení podkovářovo

Vážené kolegyně a kolegové.

 Jelikož jsem se musel připravit na důležitá jednání ohledně našeho řemesla, znovu jsem si připomenul stále poplatná slova, která zaznamenal do své literatury ZVĚLOLÉKAŘ Prof. Dr. Alois Hanslian již v roce 1948 v patnáctém vydání knihy STO ZÁKLADNÍCH OTÁZEK Z PODKOVÁŘSTVÍ. Začtěte se i vy do těchto posledních tří odstavců zmiňované knihy a připomeňte si na co vše zapomínáme a co při své práci opomíjíme. 

 

 

 

 

 

Podkovář ručí za škodu, způsobenou lidem nebo zvířatům při podkování. Škoda může nastat za nesprávného zacházení se zvířetem, při použití donucovacích prostředků, za nedokonalého zařízení podkovárny, zakováním, nesprávně voleným nebo provedeným podkováním a podobně. Podkování musí být provedeno podle té doby platných zásad  ne podle nějakého učení, starého třeba 50 let , a to s povinnou péčí, opatrností a pozorností. Ve všech takových případech musí však škoda povstat proviněním, nedbalostí nebo nevědomostí a ne náhodou, neboť za náhodné poškození nikdo neručí. Podkovářský mistr ručí také za škody, způsobené jeho personálem, i když pomocník je také zkoušeným podkovářem. Podkovář ručí dále také za škodu vzniklou prováděním různých operací na zvířeti, k jejichž provedení není oprávněn. Způsobenou škodu je podkovář povinen napravit; není – li to možné, může majitel po něm požadovat náhradu peněžitou. Ta může zahrnovat: náhradu za ušlý zisk, výdaje za ošetření, krmení a léčení nemocného zvířete, výlohy za najmutého jiného koně, za najatou stáj atd. Za škodu, způsobenou zlým koněm, ručí majitel nebo jeho zástupce, nepřevzal – li ovšem podkovář toto ručení výslovně aneb i mlčky na sebe. 

 

 

 

 

 

Proti povinnému ručení za způsobenou škodu při podkování se může podkovář chránit především  bezvadnou prací, pozorností a opatrností v každém směru. Pro případ , že by snad přesto musel nahradit škodu, vzniklou jeho proviněním, může se podkovář pojistit. Tehdy platí určitou částku pojišťovacímu ústavu nebo bance, která pak zaplatí do určité výše náhradu za požadovanou škodu sama. Převezme však onen závazek zase jenom tehdy, když se dokáže, že škoda byla způsobena proviněním a ne pouhou náhodou, neboť v případě náhody přestává jakékoli ručení a tedy i podkovářovo. Podkovář však nesmí dát podnět k tomu, aby náhoda povstala. Podobně neručí nikdo za to, byl – li podkovář sám poraněn náhodou. Pro takové případy má být podkovářský mistr pojištěn proti úrazu. A poněvadž konečně je i dělník starobně pojištěn, nebude také podkovářskému mistru na škodu, dá – li se pojistit  na život a dožití. 

Před soudem může podkovář dokazovat, že škoda vznikla náhodou, že by se ona škoda byla mohla přihodit i každému jinému, sebe lépe pracujícímu podkováři, kdežto majitel koně musí provinění podkovářovo prokazovat. 

 

 

 

 

 

Podkovář nedá velmi často před podkováním koně provést, aby se přesvědčil zda kulhá či ne; před podkováním nezjišťuje chůzi koně a tvar kopyta; podkovu z kopyta násilím strhuje; sřezává chodidlo, střelku a rozpěrky příliš silně a zbytečně; zhotovuje podkovy úzké a krátké; zapaluje podkovu  do kopyta; upravuje a sřezává kopyto podle nepodařené podkovy; používá jen továrních podkov; zaráží nepozorně podkovák do stěny; má nedokonalé podkovářské nářadí a nedokonalé zařízení na podkovárně; pouští se do operací, aniž je k tomu oprávněn; dává se v odborných otázkách ovlivňovat svým zákazníkem; nečte nic nového a nevzdělává se dále; dává celé nebo část podkování provádět bez vlastního dozoru pomocníku nebo dokonce jen učni; nevěnuje dostatečné pozornosti vzdělání svých zaměstnanců; domnívá se, že se již ničemu nemůže přiučit; nepoužívá speciálních podkov; nedovede ocenit význam své stavovské organizace; nedovede ocenit svou práci a podobně.

 

 

Připravil Kysilka Karel