Bez kopyt není koně Část 6.: Chci mít koně naboso

Nejeden majitel koně už stál před rozhodnutím: sundat svému koni podkovy nebo ne? Důvody k tomuto, často převratnému, kroku mohou být různé a nelze odsuzovat nikoho, kdo toto učiní; a ani nikoho, kdo se k němu nakonec neodhodlá. Ono sundat koni podkovy je věc velmi snadná; jenže tím to nekončí. Naopak – tím to všechno začíná a právě nyní nastupuje fáze „navykání naboso“, která může být pohodová, nepříjemná a někdy může dokonce hraničit s týráním koně. Přestože o této problematice bylo napsáno mnoho článků (a velmi často s nimi ne zcela souhlasím), chtěla bych se k tomu také vyjádřit a možná tak i vnést do této tolik módní procedury i trochu jiný úhel pohledu, o němž se skoro nikdo nezmiňuje.

Fotografie:

Jsem přesvědčená, že lidé by si měli uvědomit dvě věci:

1. Bosé kopyto je pro koně přirozená věc a pouze tak dokáže opravdu správně fungovat. Protože je „živé“, dokáže se (po určité době!) přizpůsobovat prostředí, v němž se pohybuje. Důležité je, že korektně tvarované bosé kopyto má plně funkční kopytní mechanismus a koni zajišťuje relativně dobré tlumení nárazů, hmatové vjemy i „pumpování“ krve. K tomu je však nutné si uvědomit, že nejen tvar kopyta, ale i povrch, po němž se pohybuje, ovlivňuje kopytní mechanismus a sílu nárazu při dopadu (o tom se zmíním více za chvíli).

2. Podkovy samy o sobě nejsou pro koně „zhoubné“. Jinými slovy: není třeba se okování koně panicky bát, je třeba se bát špatných kovářů (a naprosto stejně je třeba se bát špatných kopytářů!). Pokud z nějakého důvodu kůň neprospívá „naboso“, není korektní přibití podkov žádným týráním a nikde není psáno, že kůň tím bude trpět - často naopak, koni se velmi uleví. Podkovy (tím nemyslím jen ty železné, ale třeba i plastové nebo nazouvací botičky) je však třeba považovat za dočasné řešení a jakmile to je možné, vrátit se k chození naboso.

Bohužel nikdy vám nikdo neřekne, co je pro vašeho koně v momentální situaci a podmínkách nejlepší. Někdy bude kůň vesele běhat bosý po cestách necestách bez nějaké zvláštní péče, jindy bude vhodné pozměnit trochu jeho podmínky ustájení a/nebo změnit způsob trimu kopyt, může se však stát, že nezbude než jeho kopyta nějak chránit „uměle“. Pojďme se podívat, co – kromě specifických podmínek některých soutěžních disciplín – ovlivní schopnost koně pracovat pod jezdcem i naboso.

Kopyta a odchov hříbat

V současné době se již ví, že tvar nejen kopytního pouzdra, ale i kopytní kosti, je určen během prvních dnů / týdnů života hříběte, a to mírou a druhem jeho pohybu a povrchem, po němž hříbě nejvíce běhá. Toto vytvarování kostí a dalších tkání je ve své podstatě nevratné a jakmile se dokončí, lze ho jen „lehce“ modifikovat trimem, vhodným povrchem, pohybem a do omezené míry i krmením.

Bylo zjištěno, že celodenní pohyb po pevném, pružném, ale ne abrazivním povrchu velmi pravděpodobně zajistí silná, pevná, rovnoměrná a dostatečně široká kopyta a stejně tak i kopytní kost. Takto odchovaný kůň bude pak pod jezdcem snáze chodit naboso v jakýchkoli podmínkách a také v případě okování budou jeho kopyta zdravá a patřičně funkční.

Pokud však hříbě stráví první dny / týdny života v boxu, nebo třeba v blátě či sněhu, jeho kopyta budou slabší, užší a mnohem hůře se i v budoucnu budou vyrovnávat s nástrahami terénu; může se stát, že takový kůň prostě bez podkov nebude schopen pod jezdcem pracovat. Jenže deformaci kopýtek způsobí i pohyb po příliš tvrdém povrchu, třeba po letní vyprahlé pastvině nebo po asfaltu (hříbata doprovázející u vozu své matky). Údajně není výhodou ani bohatá pastvina, protože hříbata mají dostatek trávy a nenutí je to popocházet. Často pak zaujímají tzv. pastevní postoj (viz obr. 1) a jedno kopýtko se mění na špalkové, druhé na ostroúhlé. Kopýtka jsou velmi silně ovlivněná i vrozenými nepravidelnými postoji hříbat (překlubování či křivé nožičky).

To, jak hříbě žilo první týdny svého života a jakou mělo péči o kopýtka, nevratně ovlivní i jeho schopnost pracovat v dospělosti pod jezdcem naboso.

Samozřejmě odchov hříběte je i z mnoha jiných stránek nesmírně důležitý pro kvalitu jeho dalšího života. Pokud se však vrátíme ke kopytům, není to to jediné, co určuje, zda koně okovat nebo ne.

Není jeden tvar kopyta, není jeden typ povrchu

Navzdory ohnivým tvrzením některých extrémních zastánců bosých trimů, neexistuje jediný „správný“ tvar kopyta (přestože jsem se ho snažila v jednom z minulých dílů nějak zobecnit). I u jednoho jediného koně se kopyta mění podle toho, po jakém povrchu a jak moc se pohybuje.

Pokud máte koně ustájeného 23 hodin v boxe na slámě či pilinách a pak ho vezmete na hodinu na jízdárnu (pískovou) nebo do terénu, nedivte se, že jeho kopyta budou křehká, střel slabší, stěna tenčí a že naboso nebude schopen chodit po tvrdším povrchu, někdy mu bude dělat problém i pohyb v písku. Pokud máte koně převážnou část dne ve výběhu, pak bude velmi záležet, jaký povrch tam je a kolik se kůň pohybuje. Pokud je výběh blátivý a kůň podstatnou část dne prostojí na místě, budou jeho kopyta měkká, střel slabý a často „rozežraný jako hnilobou“, stěna přerostlá a chodidlo tenké. Ani takovému koni nebude dělat dobře pohyb po tvrdém, nedejbože nějaká práce pod jezdcem.

Všimli jste si, pokud máte koně po většinu dne venku, jak se mění jako kopyta s ročním obdobím? Když je sníh či bláto, jak se začínají zvýrazňovat stěny a střel zakrňovat, jak jsou ve sněhu naleštěná a hladká a v blátě „chlupatá“ a rozmáčená? Když pak vše vyschne, jak se časem i kopyta zpevní a pokud je sucho a tvrdo delší dobu, jak začne mohutnět střel? Pokud má totiž kopyto čas, přizpůsobí se podmínkám, aby mohlo co nejlépe plnit své funkce.

A jsme u toho. Kopyto potřebuje čas, aby se přizpůsobilo. Nečekejte proto, že kůň stojící celý den v boxe se slaměnou podestýlkou či přešlapující v bahnitém nebo pískovém výběhu bude pod vámi běhat jako srnka po zpevněných cestách či tvrdých lesních stezkách prorostlých kořeny. Nečekejte, že kůň trávící velkou část dne na betonové (nebo jako beton tvrdé) ploše nebude podkluzovat v mírném svahu vlhkého lesa. A hlavně nečekejte, že kůň, jehož kopyta byla delší dobu chráněná podkovami, vás bude bezbolestně a spokojeně nosit naboso českou krajinou už za pár dní či týdnů!

Aby vám bosý kůň dobře sloužil, aby nebyl bolavý a aby se mu chodilo pohodlně (čili jeho pohyb byl prostorný, uvolněný, ochotný, pravidelný a bez známek kulhání), nestačí jen sundat z kopyt železa a koně „vypustit do volnosti na pastvinu“; musíte i vy pro to něco aktivně udělat.

Na tomto místě bych velmi důrazně upozornila všechny milovníky koní, aby se nenechali ošálit přesvědčivými slovy některých kopytářů, že je normální, aby přechod koně naboso byl provázený bolestí, kulháním nebo vznikem abscesů. Toto nejsou žádné hojivé procesy, jak se rádo říká, je to vždy známka, že přechod koně naboso není proveden správně; ať už je použitý nevhodný trim, je zvolen nevhodný terén nebo je kůň nucen chodit víc, než jeho kopyta momentálně zvládnou.

Myslete proto především na svého koně a ne na své momentální nadšení či přesvědčivost okolí:

– Pokud kůň kulhá nebo chodí ztuhle a opatrně po sundání podkov, nelze na něm jezdit!

– Pokud kulhá nebo je na nějakém typu povrchu velmi opatrný, je třeba ho napřed spolehlivě navyknout na povrch trochu pohodlnější.

– Pokud koni celkově vadí pohyb, pak je třeba ihned hledat odbornou pomoc (obvykle veterinární), protože při přechodu na boso se stalo něco hodně zlého (obvykle kopytář špatně upravil kopyta, příliš je „ořezal“ a v kopytech se rozjel zánět).

– Pokud se kůň ani za pár měsíců po sundání podkov nepohybuje po běžných površích bez problémů, pak byl zvolený postup nevhodný nebo špatný a je nutné hledat jiné řešení (jiný trim, jiný povrch, jinou práci, popřípadě botičky nebo se vrátit na podkovy).

Správně provedený přechod naboso pro koně nesmí být nepohodlný a už vůbec ne bolestivý!

Kůň, to není jen soubor čtyř kopyt. Jakékoli kulhání, ztuhnutí vede ke změnám pohybových vzorců v těle, k patologickému používání jiných svalů, následně k patologickému zatěžování jednotlivých kloubů, vazů a šlach. Nemluvě o tom, že bolest je prokázaným zdrojem stresu a stres prokazatelně ovlivňuje metabolismus, imunitu a celkové zdraví organismu. Navíc pro koně, jakožto živočišný druh bránící se útěkem, je bolest při pohybu zdrojem nesmírného psychického stresu.

Z tohoto důvodu je lepší mít koně nebolavého a pohodlně se pohybující na podkovách, než koně přirozeně bosého, ale bolavého a ztuhlého.

Jak tedy koni pomoct v přechodu na boso?

1. V první řadě zvolit vhodný trim. Z mé zkušenosti je nejlepší brát co nejméně rohoviny, především u slabých, nekvalitních kopyt. Vůbec nešahat na rohovinu chodidla, střel pouze seříznout tak, aby se odstranila odumřelá rohovina a aby nepřečníval přes nosný okraj. Stěnu zkrátit na úroveň chodidla a lehce zaoblit okraje, v přední části kopyta lze vymodelovat výraznější zaoblení ve stylu „mustang roll“. Rozpěrky upravit jen tak, aby byly trošinku kratší, než nosný okraj. Takto „neutrálně“ upravené kopyto lze zkusit zatížit pohybem (bez jezdce) na vhodném povrchu (viz dále) a sledovat, jak to kůň snáší, popřípadě zda nedojde na kopytech ke změnám (vylámání stěny, otlaky, nerovnoměrné ochození, kulhání, opatrný pohyb apod.) a podle toho postupovat dále. Pokud jde vše dobře, lze kopyta postupně dostávat k „optimálnímu tvaru“. Myslete na to, že již existující rohovina stěny doroste v dobrých podmínkách asi za 10 měsíců. Kvalita pohybu bosého koně se však zlepší dřív, protože rohovina chodidla se obmění za výrazně kratší dobu a koně nebude terén tolik „tlačit“.

2. Ani nejlepší trim však nebude spolehlivě fungovat ve špatných podmínkách. Proto je třeba hned od začátku koni zajistit vhodné životní podmínky. Aby se plně rozvinul kopytní mechanismus, který zajistí dobré prokrvení kopytní škáry a tím i růst nové rohoviny v lepší kvalitě i kvantitě, musí se kůň pohybovat po pevném povrchu a musí se pohybovat hodně. Samozřejmě upustíme od extrémů, kdy se čerstvě zutý kůň vodí denně 15 kilometrů po silnících a cestách a jeho kulhání a abscesy se považují za „léčivé pochody“! Nejvhodnější je zajistit koni pevný, ale povětšinou pohodlný povrch a přimět ho, aby se po něm pohyboval sám. To však není vše - pohodlný povrch nezajistí všestrannou odolnost kopyt. Už starý dobrý Xenofón psal, že kopyta koní je třeba otužovat - a právě otužování, čili vystavování méně pohodlným „hraničním“ podmínkám, kopyta posiluje.

Jednou z možností je proto následující soubor úprav životního prostředí a stylu koně.

– Dopřejte koni co nejdelší pobyt venku.

– Zajistěte mu pevný povrch = v boxe nebo místě odpočinku nastlat slámu jen na omezenou plochu, zbytek nechat nelépe beton nebo gumu, povrch většiny výběhu zpevnit, ideálně beton či podobný materiál, zpočátku bude lepší použít gumu nebo plastové rohože; po tomto pevném povrchu by se kůň měl pravidelně pohybovat.

– Zajistěte pohyb koně, ideálně by měl denně ujít asi 15 km, a to po onom pevném povrchu; rozdělejte koni seno na hromádky na různá místa výběhu, jinam dejte stín, jinam vodu, jinam jádro apod. Pokud máte menší výběh, můžete ho rozčlenit na „labyrint“, aby kůň musel chodit cik–cak.

– Zajistěte rozmanitost povrchu = na některá místa dejte povrch náročnější, například místo u napáječky vysypejte kačírkem, na cestičky dejte místa s hrubým betonem či nerovnou dlažbou, jinde zase koni ulevte pískem (pískový plácek ocení koně i jako místo k válení) či trávou, nebojte se vybudovat brod.

– Postupem času můžete terén stále více „zdrsňovat“, přesto koni nechejte i pohodlná a měkká místa. Rozhodně minimálně první dny až týdny sledujte koně, jak se po jednotlivých površích pohybuje a pokud mu to dělá problém, „změkčete“. Je lepší hodně chodit po měkčím, než stát na tvrdém!

– Pokud na koni chcete i nadále jezdit, pak vybírejte tak měkký povrch, aby se na něm pohyboval pohodlně (obvykle je to písková jízdárna). Pokud se kůň nepohybuje pohodlně ani tak, pak na něm nějakou dobu nejezděte.

3. Myslete na dobré krmení, protože právě u bosých kopyt se nejvíce projeví nesrovnalosti krmné dávky. Jakékoli „úlety“ či „chyby“ v krmení mívají za následek nepohodlí až kulhání koně. Důležitá je stálá, neměnná krmná dávka, jen malé množství lehce stravitelných cukrů a hlavně dostatečný přísun vlákniny a minerálů. Pro začátek lze koni podávat biotin, počítejte však s jeho účinkem až za několik měsíců.

I když přechod naboso u vašeho koně proběhne úspěšně, myslete na to, že většina bosých koní nesnáší kamenitý povrch a štěrk. Tomu byste se měli vyhnout, popřípadě přes taková místa koně raději jen převést na ruce, u zvláště „odolných“ jedinců je lze projet krokem. To stejné platí i pro ježdění na asfaltové silnici nebo v terénu, který je „vyprahlý na beton“.

Pozn.:

obr. 2a: Vyleštěné „zimní“ kopyto mladého koně žijícího 12 / 12 pastvina / box, foceno v lednu v období mrazů a sněhu. Kopyto je před úpravou, je vidět přerostlá stěna a rozpěrky, střel silný a zdravý, ale oproti „letnímu“ kopytu v patkové části užší a více „zapuštěný“ do kopyta, chodidlo je výrazně klenuté. Kopyto je díky tomu dobře přizpůsobené kluzkému a vlhkému povrchu.

obr. 2b: Stejné kopyto focené o půl roku později, v létě. Kůň v té době žil non-stop na pastvině, která byla relativně pevná a pružná, neabrazivní. Střel je výrazně širší a mohutnější, především v oblasti patek. Mírně přerostlé stěny už byly zrašplovány před focením. Chodidlo a střel jsou však úpravou netknuté, bude třeba ještě rašplí upravit špičku kopyta do „mustang rollu“, aby se usnadnilo překlopení. Taková lehká úprava bohatě stačí pro udržování funkčního a hlavně nepřecitlivěného bosého kopyta.

MVDr. Dominika Švehlová